Automatická kotelna na biomasu ve formě dřevních pelet
aneb pátrání po příčinách nezájmu většiny lidí pro dobrou a užitečnou věc.


Vážení čtenáři internetového magazínu o automatických kotlích a kotelnách. Je chvályhodné, že se našel člověk, který v rámci internetu začal šířit osvětu co se týče využití obnovitelných zdrojů energie s důrazem na biomasu pro získání ekologické a ekonomicky přístupné tepelné energie. Možná by chtělo název magazínu doplnit o koncovku „biomasou“, jelikož automatické kotle a kotelny jsou všechny plynové, přímotopné a další kotelny, o kterých tento magazín nepojednává.

Celoplošná propagace problematiky topení biomasou, doplněná o konkrétní příklady z praxe, by jednoznačně měla mít za následek větší uvědomělost a informovanost obyvatelstva v naší republice o výhodách tohoto druhu vytápění a nemalým dílem přispět k rozšíření počtu objektů vytápěných biomasou, kterých je stále, i přes veškeré výhody v tomto magazínu uváděné, jako šafránu.
V rámci České republiky existuje sice několik středisek nebo oblastí, kde se příslušné místní organizace zabývají problematikou obnovitelných zdrojů energie a snaží se je přiblížit a zpropagovat mezi místním obyvatelstvem s větším nebo menším úspěchem, ale celkově řečeno výsledek tohoto úsilí se dosud nijak moc neprojevil v rámci celého našeho státu.
Lidé jsou totiž totálně zmatení cenovou politikou našich úřadů v porevoluční době , kdy po období nasazování elektrických přímotopů a následné plynofikace vyletěly ceny elektřiny a plynu skoro geometrickou řadou nahoru, a jsou pevně přesvědčeni, že obdobný cenový skok, resp. šok, je postihne v případě, že přejdou na topení biomasou u ceny za palivo do těchto kotlů. Nerozlišují totiž pojem fosilního, tudíž neobnovitelného paliva (uhlí, nafta, plyn) a obnovitelného paliva ve formě pelet, briket, dřevní štěpky apod.

Omlouvám se tímto váženým čtenářům za tento poněkud delší úvod do problematiky automatických kotelen na biomasu, který plyne z mé, již mohu říci, dlouhodobější praxe v oboru obnovitelných zdrojů energie se zaměřením na biomasu.
Již pátým rokem pracuji ve funkci ředitele společnosti Třanovice služby, obecně prospěšná společnost se sídlem v obci Třanovice, kde se, kromě zajišťování běžných služeb, snažíme o osvětu a propagaci v oblasti obnovitelných zdrojů energie nejen v teoretické rovině, ale i po praktické stránce s ukázkou konkrétních typů zařízení, kotlů i kotelen včetně nabídky řešení a vyřízení příslušné dotace, a to nejen pro místní obyvatelstvo, ale i pro všechny zainteresované občany z našeho mikroregionu Stonávka, regionu Pobeskydí, Moravskoslezského kraje a konečně celé naší republiky.
Výsledek našeho snažení včetně příčin neochoty lidí přejít na moderní způsob vytápění jsem popsal v předchozích odstavcích. Nicméně jsme rádi, že přeci jen pár desítek lidí jsme již přesvědčili o výhodách topení biomasou, a všichni bez výjimky si po instalaci vhodného kotle na biomasu tento progresivní způsob vytápění chválí.

A nyní již ke konkrétním kotelnám.

Společnost Třanovice služby, o.p.s. je provozovatelem dvou obecních automatických kotelen na biomasu. První kotelna se nachází v objektu podnikatelského centra „Kapplův Dvůr“, je v provozu od roku 2003, tudíž sedmou sezonu již dodává teplo 24 drobným podnikatelským subjektům, kteří v něm sídlí.
Kotel na biomasu ve formě dřevní štěpky o výkonu 350 kW, výrobek firmy Hamont ze Sedliště u Frýdku-Místku, vyhřívá s rezervou celkem cca 4000 m2 podlahové plochy dvou budov, které tvoří podnikatelské centrum, a jedné obecní bytovky.

Kotel Hamont – automatická kotelna podnikatelské centrum „Kapplův dvůr“ Třanovice

Druhou budovou je místní obecní úřad, kde byla v rámci celkové rekonstrukce provedena přestavba staré, nevyhovující plynové kotelny na zcela automatickou kotelnu na biomasu, kde topným mediem jsou dřevní pelety, a logistika dopravy tohoto paliva se vyznačuje vysokým stupněm automatizace.
V kotelně byl instalován kotel KP 51 firmy Ponast spol. s r.o. z Valašského Meziříčí o výkonu 45 kW s upraveným provozním zásobníkem pro pneumatickou dopravu pelet. Současně byl v místnosti kotelny vyzděn sezónní zásobník, po jehož technologickém navázání na topnou jednotku vznikla unikátní biomasová kotelna, kde se přísun paliva přímo od výrobce děje pomocí cisterny a automatické doplňování paliva do provozního zásobníku kotle je zajišťováno pomocí technologie tzv. „peletového krtka“.
Tento způsob dopravy paliva ke kotli je zcela originální a jedná se o jedno z prvních provedení v rámci naší republiky. Manuální úkony jsou zde zcela eliminovány jak v dopravě paliva, tak v samotné obsluze kotle. Kotelna byla uvedena do provozu v listopadu 2008 a v současné době je v provozu již druhou topnou sezónu.


Kotel KP 51 – automatická kotelna obecní úřad Třanovice ►

Na tyto dvě kotelny většího výkonu k nám často jezdí exkurze zástupců samosprávy, státní správy a podnikatelů nejen z naší republiky, ale také z okolních států hlavně ze Slovenska a Polska.
Kotelnou, kterou bych vám chtěl však podrobněji popsat, je soukromá automatická kotelna na biomasu ve formě dřevních pelet, která se nachází v mém rodinném domku.
Vznikla na přelomu let 2005/2006 z iniciativy starosty obce Třanovice po dohodě s majitelem, tj. se mnou, s tím, že po uvedení do provozu bude zároveň sloužit všem zájemcům o tento progresivní druh vytápění jako předváděcí kotelna.

K tomuto prvnímu kroku pro přestavbu staré zaprášené uhelné kotelny na moderní automatickou kotelnu na biomasu bych snad jen dodal, že to pro mě byl jediný moment, kdy jsem váhal, zda do toho jít.
Možná mě postihla nostalgická vzpomínka na roky strávené na šachtě, které jsem si vždy připomněl otevřením dveří do staré kotelny, kde jsem měl zásoby kalů, uhlí , koksu, dřeva a všeho možného haraburdí a kde jsem trávil skoro tolik času, kolik jsem býval denně na šichtě pod zemí.
Manželka si ze mne často utahovala, že si mám pořídit gauč, když se mi tam tak líbí. Chudák nevěděla, co je to za práci než zatopím dřívím, pak přidám uhlí, které někdy bouchne a ožehne mi vlasy a já pak vypadám jako čert, jak musím ještě počkat než přidám koks a přeložím to dřevem, jak co chvíli musím znovu kotel zkontrolovat, doložit koks, dříví nebo brikety z kalů, které jsem si v neděli vyrobil místo procházky s manželkou po vesnici… Nakonec jsem se potkával s nepochopením, že je přetopeno, a zajišťoval jsem „ekvitermní regulaci“ otevřením oken dokořán.
Asi manželčiny neustále připomínky mě vedly k definitivnímu rozhodnutí o nutnosti přestavby kotelny. Chtěl jsem jí zároveň dokázat, že ten gauč, který chtěla vyhodit z kuchyně a na kterém jsem si občas po „šichtě“ v kotelně zdřímnul, si prostě vezmu do nové kotelny, kterou si vybavím jako svoji domácí kancelář.
Abych se oprostil od smíchu a různých narážek ze strany rodiny, tak jsem si své plány prozatím nechal pro sebe a až následně je začal realizovat v praxi.
S odstupem času mohu říci, že se mi to všechno naštěstí povedlo. Již čtvrtým rokem vysedávám a pracuji ve své předváděcí „pracovní kotelně“ a také tento článek píšu na laptopu umístěném na historickém dědečkově psacím stole asi metr od automatického kotle na biomasu, který mi šustěním pelet krásně šeptá do ouška a napovídá další řádky textu dnešního článku.

Autor při psaní článku ve své automatické kotelně.

Nutno však říci, že práce na přestavbě kotelny nebyly zdaleka tak jednoduché a radostné, jak je popsáno výše. Je neuvěřitelné, kolik věcí se vejde do místnosti o rozměrech 3,1 x 4,8 m .
Skoro měsíc jsem spolu se syny vyklízel železo, kabely, staré magneťáky, psací stroje apod. a přitom jsem „dojížděl“ v kotli uhlí a dřevo. Pro urychlení jsem nakonec zbytky uhlí odvezl pryč a ponechal si jeden jediný kousíček uhlí na památku.
Zde bych chtěl podotknout, že jsem si dělal všechny neodborné práce na přestavbě kotelny svépomocně, abych se vešel do mnou předem zkalkulované ceny ve výši sto tisíc korun.
Ve výpočtu bylo zakalkulováno všechno potřebné kromě paliva, tj. dřevních pelet, neboť v té době jsem ještě nebyl dostatečně zorientovaný v tomto směru, i když jsem věděl o všech peletárnách v širokém okolí.
Vycházel jsem přitom z dalšího faktu, který v nemalé míře odrazuje lidí od tohoto způsobu vytápění, a to je samozřejmě pořizovací cena. Lidé v současné době nemají často „co do huby“, než aby si mohli koupit kotel třeba za půl milionu, o kterém toho navíc moc nevědí, nemají k němu důvěru a neví, jak se vyvine cenová politika s palivem.
Ti bohatší, kterých je mnohém méně, si nejspíš pořídí špičkové plynové kotle nebo si nechají namontovat tepelné čerpadlo, a mají problém z hlavy, jelikož nějaká ta koruna navíc je nebolí. Většina rodin však hledí na každý šesták, čas pro ně nejsou žádné peníze a ekologie je pro ně pojem naprosto cizí.

Jelikož se denně pohybuji mezi lidmi ve vesnickém prostředí, tak dobře vím, jak neřešitelný problém je prozatím přesvědčit občany, aby si dovolili komfort a luxus v podobě automatického, ekologického a levného topení biomasou s vynaložením minimální finanční částky. Všichni mají prý času dost, dřevo napůl zdarma, po domácku vyrobený kotel s minimální účinností sice už teče, ale nějaký čas musí ještě vydržet, kouřové a plynové clony s nedýchatelným prostředím kolem baráků mají všichni, tak co by se starali o něco, co musí koupit a do čeho musí investovat peníze.

Dotace na automatické kotle

Dokonce i dotační politika našeho státu je většinou nezajímá. Když jsou zatlačeni mými argumenty ke zdi, tak vytasí frázi, že na dotace není právní nárok, v čemž mají ovšem pravdu, a je domluveno.
V roce 2006, kdy jsem přestavoval kotelnu, byla dotace SFŽP na výměnu kotle na tuhá paliva za kotel na biomasu ve výši 50% z celkové pořizovací ceny 100.000,-Kč, tj. max. 50.000,-Kč.
Z toho jsem právě vycházel a vhodnou kalkulací jsem chtěl se dostat na úroveň 100.000 korun, abych pak lidem mohl argumentovat, že přece poloviční částka po obdržení dotace, není tak horentní suma, kterou by si nemohli dovolit investovat do moderní topné technologie, která jim zaručí kromě samotného komfortu také dostatek času pro jiné aktivity a koníčky, než běhání po lese, sbírání dříví, jeho dopravu, řezání, ukládání, sušení, nošení atd., čímž měli dosud vyplněn skoro celý rok.

Musím podotknout, že prozatím v několika ojedinělých případech moje argumenty zabraly, ale naprostá většina lidí dále chodí svou vyšlapanou cestičkou do lesa, a tak opravdu nevím, jak vysokou dotaci by musel stát poskytnout, když většina lidí ani dnes neslyší na současnou nabídku státu paušální dotační částky ve výši 95.000,-Kč bez ohledu na výši pořizovacích nákladů.
K tomu mají možnost (prozatím do konce března letošního roku) získat další peníze na projekt a na výpočet potřeby tepla na vytápění celkem ve výši patnácti tisíc korun.
Je to více než jednou tolik, kolik jsem získal já před čtyřmi léty, přičemž ceny kotlů a příslušenství za tu dobu zdaleka nešly tak cenově nahoru, aby to odpovídalo navýšení nákladů o sto procent.
Přesně za tuto dnes nabízenou dotační cenu, tj. 110.000,-Kč, jsem si před čtyřmi roky zařídil a vybavil svou kotelnu, čímž jsem se přiznal k překročení mnou stanoveného limitu o deset tisíc. Bylo to však způsobeno zakoupením ekvitermní regulace, o které jsem se dozvěděl až v průběhu zařizování kotelny, a aniž jsem tehdy pochopil oč jde, nechal si ji namontovat do systému topení.
Jsem šťasten, že ji mám na systém topení a systém ohřevu teplé užitkové vody napojenou, neboť od začátku provozu kotelny mi ročně ušetří dvacet procent provozních nákladů na palivo, takže po letošní páté topné sezoně budu mít díky ní ušetřeny náklady za dřevní pelety na jedno topné období.

Není zde prostor vysvětlit všem nevěřícím Tomášům podstatu tohoto účinného a spolehlivého zařízení, v každém případě jsem po letech praxe v oboru vytápění biomasou (dřevní štěpka, dřevní pelety) dospěl k jasnému závěru, že bez tohoto nebo obdobného regulačního zařízení nemůže být řeč o automatickém kotli nebo kotelně. Automatické kotle se bez tohoto zařízení zbytečně trápí, paběrkují, a jejich výkon zdaleka neodpovídá možnostem, které jsou pro ně dány výrobcem.
Jsou to již věci podrobného technického charakteru, které bych tu dále nechtěl rozebírat, ale pokud bude zájem o zkušenosti „starého praktika“, tak bych se o ně rád v dalším článku se čtenáři magazínu podělil.

Automatická kotelna s kotlem Ponast KP11

Teď se však vraťme k mé automatické kotelně.
Po vyklizení staré kotelny rychle následovaly její stavební úpravy, tj. celková očista, bílení, dláždění apod., a pak se stěhoval na své předem určené místo automatický kotel na dřevní pelety s provozním zásobníkem na 400 l pelet.

Kotel KP 11 – automatická kotelna v RD autora článku

Výběr kotle KP 11 od společnosti PONAST spol. s r.o. se sídlem ve Valašském Meziříčí byl dán již předem, neboť tato firma dlouhou dobu spolupracuje s naším regionem při řešení problematiky obnovitelných zdrojů energie (OZE), a to jednak v rámci činnosti „Poradny pro využití OZE v Pobeskydí“ jakožto jedné z aktivit Školy obnovy venkova v Třanovicích, a jednak patří k zákládajícím členům Klastru OZE v Moravskoslezském kraji se sídlem v Třanovicích.
Samozřejmě, že společnost PONAST spol. s r.o. patří k předním výrobcům automatických kotlů na dřevní pelety v rámci naší republiky.
Z dnešního pohledu získaných zkušeností v oboru vytápění biomasou mohu s klidným svědomím říci, že tyto kotle nemají v našich domácích podmínkách, co se týče vytápění dřevními peletami, konkurenci. Myslím tím jak provozní vlastnosti, tak i cenové relace.
Všimněte si prosím, že jsem napsal „co se týče vytápění dřevními peletami“, neboť jenom pro toto palivo jsou určeny a jenom dřevní pelety nám mohou v současné době zaručit absolutní komfort při vytápění. Všechny jiné druhy paliva pro peletové kotle nám buďto výši komfortu při automatickém vytápění výrazným způsobem omezují, nebo automatické vytápění přímo vylučují.
Výše uvedené řádky jsou psány opět na základě mé praxe a mohou sloužit jako doporučení dalším potenciálním majitelům automatických kotelen, kteří by chtěli mít za přijatelnou cenu co nejvyšší komfort, srovnatelný s provozem plynových kotlů.
Samozřejmě, že v zahraničí, a to hlavně v německo jazyčných státech a Skandinávii, existují kotle o srovnatelných a vyšších parametrech, avšak je třeba si uvědomit, že cena těchto zařízení je několikanásobně vyšší, než v našem případě, a pokud k tomu přičteme dražší provozní náklady (servis, náhradní díly), tak se dostaneme na úroveň cen tepelných čerpadel, a tam, myslím, být nechceme.
V rámci svých předváděček to vždy vysvětluji zájemcům o tento druh vytápění srovnáním se značky aut, a to tak, že pro společnost PONAST spol. s r.o. mám přiřazenou značku Škoda Superb, jakožto vlajkovou loď českého automobilového průmyslu, a značkám AUDI, BMW nebo Mercedes odpovídají zahraniční výrobci automatických kotlů na biomasu, včetně jejich přemrštěných cen. Samozřejmě, že mám také přiřazené typy kotlů na biomasu značkám aut jako Trabant, Lada nebo Dacie, ale o tom bych se tady raději nechtěl zmiňovat.

Napojení kotle na systém vytápění a systém ohřevu teplé užitkové vody, včetně souběžné instalace ekvitermní regulace, již proběhlo velmi rychle, takže v podstatě první a poslední zaměstnanec výrobní firmy, který se u mě objevil v průběhu přestavby kotelny, byl technik společnosti PONAST spol. s r.o., který slavnostně uvedl kotel do provozu dne 16. února 2006.
Provedení topné zkoušky, která proběhla za zvuku hudby a cinkotu šampaňského, bylo samozřejmě nutné s ohledem na potvrzení záruky na výrobek a na následné získání dotace.

Pelety

Topným mediem byly bílé, dřevní, bezkůrové pelety, vyrobené z čisté dřevní hmoty. Problematika pelet je opět tak obšírná, že by si zasloužila samostatný článek. Z pohledu mého obecně zaměřeného článku snad jen uvedu, že jsem získal výrobce pelet, který vyrábí pelety kvalitní jakosti. Jsou cenově velice přístupné, a po celou dobu mého dosavadního odběru pelet došlo z jeho strany pouze k minimálnímu navýšení ceny.
Je možno říci, že v letním období, kdy se pelety zásadně kupují, je cena pro odběratele již pár let stejná a pohybuje se kolem 3.500,-Kč/tunu, co se tyče balených pelet do pytlů o váze 15 kg.
Kdo však zaváhá a kupuje v předzimním období nebo dokonce v zimě, tak musí počítat s tím, že zaplatí za tunu těchto pelet zhruba o tisícovku více.
Co se týče různých pesimistických názorů na množství vyráběných dřevěných pelet v naší republice ve smyslu, že údajně nestačí pro všechny potencionální zájemce, tak uvedu pouze to, že dle statisticky doložených čísel bylo v roce 2007 spotřebováno na domácím trhu kolem 2300 tun, přičemž výrobní kapacita českých peletáren byla zhruba 150.000 tun.
Samozřejmě, že při této skoro nulové domácí spotřebě podstatná většina výroby dřevních pelet jde na vývoz hlavně do Rakouska a Německa, přičemž tyto státy mají vlastní výrobní kapacity na úrovni cca jednoho miliónu tun pelet ročně.
Z výše uvedeného jasně plyne, že i kdyby do budoucna přibylo třicet tisíc domácností a jiných objektů vybavených kotli na biomasu ve formě dřevních pelet, což je samozřejmě fantastické a nereálné číslo, tak by i přes to nebyl žádný problém je zásobit vhodným palivem.

Co se tyče mé kotelny, tak mohu zodpovědně říci, že kotel od začátku šlapal jak švýcarské hodinky, jenom jsme museli upravit doběhy čerpadel v řídící jednotce ekvitermní regulace, aby po nastání fáze útlumu kotle nedošlo k jeho přehřátí a následnému vypnutí havarijním obvodem kotle. Tato zkušenost pak byla aplikována všem následným majitelům kotlů, vybavených stejnou ekvitermní regulací.
Taktéž dotační částka SFŽP ve výši 50.000,-Kč mi byla po vybavení všech formalit připsána na účet zhruba do čtyř měsíců od uvedení kotle do provozu.
Byl jsem vcelku spokojený, měl jsem doma čistou kotelnu a v ní automatický kotel. Další topné sezóny proběhly opět bez nejmenšího problému, avšak já jsem dle přísloví „S jídlem roste chuť“ začal uvažovat o „dokončení díla“, tj. vybudování zcela automatické kotelny.
Ne, že by se mi nechtělo dovážet pytlíky s peletami, pak je překládat, ukládat a opět přesypávat do týdenního zásobníku, ale nějak mi to přeci jen připadalo nedůstojné ponechat kotelnu i automatický kotel bez automatického přísunu paliva.
Zkušenosti ze stavby sezónního zásobníku, včetně vybavení vhodnou technologií, jsem už měl z předminulého roku, kdy se prováděla rekonstrukce kotelny na obecním úřadě, což je stručně popsáno v úvodu mého článku. Tak jsem již déle neváhal, a na podzim roku 2009 jsem opět svépomocně obezdil prostor, kde byly dříve skladovány pytle s peletami o rozměrech dva krát dva metry, vřadil do obvodové stěny plnící trubky, vnitřní zeď vybavil kontrolním oknem a nechal dovézt pelety v cisterně.
Souběžně ve spolupráci s firmou PONAST spol. s r.o. se předělal provozní zásobník pro pneumatickou dopravu pelet. Logistika dopravy paliva ze sezónního zásobníku do provozního zásobníku u kotle byla řešena pomocí technologie „peletového krtka“ , tj. pneumatickou dopravou pelet nasávaných z hladiny pelet v zásobníku pomocí turbíny a vhodného zařízení pro sání pelet, tzv. „krtka“.
 

Sezónní zásobník pelet s „krtkem“.

Touto originální technologií dopravy pelet ke kotli jsem jednak ušetřil ložný prostor pro uskladnění pelet v zásobníku, a jednak se vyhnul možným komplikacím při poruše šneku umístěného ve spodní části zásobníku při použití technologie spodního vynášení pelet.
Po zkušebním období, kdy jsem zařízení zkoušel na zbytku sáčkovaných pelet vysypaných na dno sezónního zásobníku, přijela dne 1.12.2009 cisterna, která za dvacet minut naplnila sezónní zásobník čtyřmi tunami volně ložených pelet. Od této doby již datuji plnohodnotný provoz mé automatické kotelny na biomasu.
 

  Autor článku mezi kotlem a sezónním zásobníkem.

Vážení čtenáři, omlouvám se, že jsem svým možná delším článkem ubral značnou část vašeho drahocenného času, avšak cítil jsem potřebu podělit se s vámi o své zkušenosti v oblasti automatického vytápění , a to včetně úvahy o hledání příčin, co brání v současné době lidem, aby rozšířili naše prozatím velmi prořídlé řady majitelů automatických kotlů a automatických kotelen na biomasu.

P.S. Jsem samozřejmě připraven odpovědět na dotazy čtenářů, včetně zajištění prohlídek automatických kotelen, o kterých článek pojednává.
 

Majitel automatického kotle	Kontakty
Ing. Petr Krzywoń	739 59 Vělopolí 26 mobil : 777 735 291 e-mail: peterek@iol.cz