NEJSEM ODBORNÍK V OBORU AUTOMATICKÉHO VYTÁPĚNÍ

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že mým úkolem bude vytvoření projektu internetového MAGAZÍNU, který se zabývá automatickým vytápěním, a navíc řízení jeho vydávání, asi bych se mu srdečně vysmál, neboť se přeci „nemohu“ tímto způsobem angažovat v oboru, kterému naprosto nerozumím, nejsa technik, ani výrobce, ani prodejce, navíc automatické kotle znám pouze z obrázků a celý život jsem strávil v teple panelákového ústředního topení.
Možná vás toto „šéfredaktorské přiznání“ v úvodním slově specializovaného magazínu o automatickém vytápění zarazí, neboť by se dalo očekávat, že ho řídí skutečný profesionál v oboru. Neřídí. A hned se vám pokusím vysvětlit z jakého důvodu.

Jakmile jsem se začal odpovědně zabývat přípravou tohoto magazínu, jako první jsem si samozřejmě prostudoval stovky webových stránek, které se vytápěním a automatickými kotli zabývají, a přečetl jsem celou řadu více či méně zasvěcených článků, textů, diskuzí, otázek a odpovědí.
Čím více jsem však získával informací, tím menší jsem měl pocit, že něčemu z toho opravdu rozumím, neboť různí lidé zde různým způsobem prezentovali své názory, přesvědčovali navzájem jeden druhého, nebo se přímo osobně napadali a vzápětí emotivně obhajovali, a mně se přitom zdálo, že KAŽDÝ MÁ TAK TROCHU PRAVDU.
Jenže já, pokusím-li se vžít do role budoucího vlastníka automatického kotle, jsem z toho docela na nervy, protože nedokážu objektivně posoudit, kdo pravdu skutečně má, a kdo si jí ve svém zájmu, z nějakého mně neznámého důvodu, účelově upravuje k obrazu svému.

Pochopil jsem tedy velmi rychle, že oblast automatického vytápění je - stejně jako kterýkoli jiný obor, ve kterém se vyrábí a prodává jakékoli zboží - především nelítostným soubojem mezi výrobci, distributory, obchodníky, prodejci, servisními organizacemi, odborníky a konkrétními zaměstnanci všech možných firem, které se oborem jakoukoli formou zabývají a jsou zainteresováni na dosaženém obratu.
A samozřejmě na straně druhé jsou tu zákazníci či klienti. Ti se pak dělí na ty, kteří výrobek již koupili a na ty, kteří se k tomu teprve chystají. I oni jsou určitým způsobem vtahováni do strategických bitev v nekonečné konkurenční válce výrobků a firemních značek, aniž by o to kohokoli žádali.
V obchodu totiž vždycky platilo, platí a platit bude, že nejlepší zárukou kvality výrobku je pouze spokojený zákazník. Je tedy přirozené, že se firmy snaží podávat co nejúčinnější REFERENCE, kolik zákazníků si dotyčný výrobek koupilo a jak jsou s ním spokojeni.
A tak se firmy doslova předhánějí ve způsobu, jak tyto informace k budoucím zákazníkům dostat, jak je co nejúčinněji přesvědčit, že právě jejich výrobek je ten nejlepší, který je na trhu k dostání. Nic proti tomu, tak to má být. Jenže...!

INTERNETOVÉ DISKUZE

S masovým rozvojem internetu dochází k tomu, že čím dál tím více lidí vyhledává nejrůznější typy informací právě v tomto médiu - NA INTERNETU.
Jednou z nejlevnějších a nejúčinnějších forem propagace jsou bezesporu INTERNETOVÉ DISKUZE, které umožňují libovolným způsobem anonymně diskutovat s kýmkoli o čemkoli. Tyto diskuze většinou nikdo nekontroluje a neřídí, takže se z nich velmi rychle stává jakési „názorové smetiště“.
Problém je v tom, že čím více hypertextových odkazů na daný výrobek, firmu či službu je vloženo na internet, tím větší má dotyčná věc publicitu, tím dříve se také dostane ve vyhledávačích na první místa, a tím více jsou uživatelé náchylní uvěřit v jeho kvalitu.

A co dělají firmy? Odpovědný pracovník sedne k internetu a každý den pečlivě odpovídá v těchto DISKUZNÍCH FÓRECH na „čtenářské“ dotazy; ovšem pokaždé pod jiným jménem a pod jiným e-mailem (neboť je přeci tak snadné si pořídit mail a měnit si beztrestně elektronickou identitu!).
Zvídavý zákazník pak vůbec netuší, že jeden člověk může klidně sám se sebou vést třeba celý týden poměrně košatý rozhovor a v něm bez jakéhokoli rizika vychvalovat firmu A, zatímco v roli jiného diskutujícího sám sobě „přesvědčivě“ dokazuje, že výrobek B od firmy C je nekvalitní, protože mu to říkal jeho nejmenovaný známý D, který si ho právě před měsícem koupil a teď si rve hrůzou vlasy, že nedal na jeho radu a nekoupil si právě onen zázrak od skvělé firmy A. Jak snadné, že?
Vzhledem k tomu, že téměř nikdo nemá čas, chuť ani potřebu analyzovat tyto diskuze a komukoli dokazovat, že jich zneužívá k obchodním účelům, prochází tato „bohulibá“ činnost beztrestně čím dál většímu počtu lidí, potažmo pak jejich zaměstnavatelům.

Proč to všechno píšu? No právě proto, že stojíme před úkolem vytvořit internetový magazín o automatickém vytápění, v němž by se toto všechno dít pokud možno nemělo. Respektive pokusíme se zde nastavit taková pravidla, aby existovala veřejná kontrola všeho, co jednotliví autoři budou na těchto stránkách tvrdit a psát.
Připadá vám to nemožné? Zkusme si na tuto otázku odpovědět raději až za pár měsíců, bez předsudků, bez emocí, jen na základě faktů.
Já se Vás do té doby pokusím přesvědčit o tom, že absolutní nestrannost a nezávislost šéfredaktora jak na autorech, tak i na vlastní odborné fundovanosti v oboru, je v navrženém systému fungování tohoto magazínu nutností.
Tím, že zde vedle odborníků a podnikatelů dostanou velkou šanci publikovat i naprostí amatéři (budoucí majitelé kotlů) spolu s početnou skupinou „polozasvěcených amatérů“ (vlastníků kotlů) v oboru automatického vytápění, by byla - troufám si říci - jakákoli specializace a odbornost šéfredaktora vlastně přímo na škodu věci, neboť by pak nemohl vůči všem zainteresovaným skupinám vystupovat ani nestranně ani nezávisle.

Troufám si tvrdit, že nyní vstupuji - v roli šéfredaktora - do stejně dravé řeky jako kterýkoli jiný autor.
Díky tomu, že je to však moje povolání, budu mít mnohem více času a možností věnovat se analýzám veškerých problémů a získaným informacím, které mi projdou rukama, mnohem hlouběji a pozorněji, než kdokoli jiný.
Proto i redakční články, materiály a připomínky by mohly a měly být nestranné a více nezávislé, než kdybych byl majitelem jednoho konkrétního kotle, či výrobcem určité řady kotlů nebo dokonce prodejcem či servismanem vybraných druhů automatických kotlů.
Tím, že nejsem ani jedno z toho, mám oproti všem obrovskou výhodu, která mi umožní vykonávat funkci šéfredaktora spravedlivě vůči všem zúčastněným skupinám.

Děkuji za Vaši pozornost a přeji Vám příjemné počtení....

Pavel Loužecký
šéfredaktor magazínu Automatické vytápění

Tento článek navazuje na informace v rubrice O MAGAZÍNU: 
PROVOZOVATEL MAGAZÍNU VEŘEJNĚ ODKRÝVÁ KARTY